o. s. M. J. z Husince

Tezi, že Husinec je pravým rodištěm mistra Jana Husa nám dokládájí i prameny odkazující do hluboké historie na skutečnost, že jihočeské městečko bylo odpradávna navštěvováno jako místo narození Jana Husa.
Doklady o tom můžeme najít nejen od Husových přívrženců, ale i ze strany představených katolické církve, jak dokládám níže. V průběhu dějin se však úcta k památnému místu proměňovala a možná i v souvislosti ke kulturně - politickým podmínkám dané doby. Až do doby po druhé světové válce se rodiště Jana Husa uctívá spíše na úrovni osobního zájmu převážně jednotlivců, ať už učenců či prostých vlastenců. I přes pompéznost historicky prvních organizovaných Husových slavností uspořádaných v Husinci v roce 1869 k 500. výročí narození Jana Husa, při nichž byl slavnostně odhalen nad průčelím vrat medailon s Husovou podobiznou, se úcta odehrává v nacionálním duchu doby národního obrození. To ostatně dokládají i kronikářské zápisy pamětní knihy husinecké fary, kde si odcházivší farář Jan Švejda stýská nad neblahými poměry v Husinci:
„Milý – ba dobrý mi byl Husinec, neboť jsem tu s pomocí Boží mnoho pracoval, ale též – mnoho trpěl. Faru jsem přestavěl roku 1866 a 1867. Kostel na hřbitově vystavěl a vším potřebným zaopatřil 1868 - 1870. Svěcení toho kostela i obojí křížové cesty, pole i louky zlepšil, taras celý vystavěl. Ale jsem i mnoho trpěl – trojí velký požár, troje krupobití přestál, dvojí Husovu slavnost r. 1868 a 1869 s bolestným srdcem viděl – mnohé neuznání, opuštěnost, ano i odpor zvláště v mé snaze o vybudování kostela a spořádání hřbitova bolestně zakusil.“

Katoličtí duchovní to opravdu v husinecké farnosti neměli lehké a až příliš často v zápisech pamětní knihy nacházíme bolestné zkušenosti nad uchováváním si Husovy památky od starousedlíků:
„Roku 1894 na narození P. M. v noci byla fara znečistěna, že sjezd sokolský byl do Husince zakázán ..., příčina byla zřejmá v této době, kdy strana liberální v Čechách vládnoucí používala Jana Husi za prostředek ku štvaní proti náboženství a církvi a proti živlům konzervativním ...“ (podepsán Josef Soukup, farář – pozn. autora)

Náboženskou situaci v Husinci navíc zkomplikovala i výstavba nové modlitebny, kterou vybudoval Alois Adlof. V letech 1893 - 94 totiž odkoupil od Roziny Jilečkové část zahrady Husova gruntu. Podrobněji situaci popisuje Pavel Zelinka v dílku Mistr Jan z Husince a jeho rodiště:
„Roku 1892 koupil zadní část Husova domku se stodolou dvp. Alois Adlof, kazatel svobodné reformované církve v Praze. Tu zvlášť se o věc zasadil veliký přítel národa našeho americký misionář dvp. Dr. A. W. Clark v Praze. S velikým sebezapřením dal se v to, aby získal srdce mnohých svých zámořských přátel, majících v úctě jméno Husovo, aby pomohli dvp. A. Adlofovi v tom jeho díle. Bůh žehnal úsilí, tak že mohl roku 1893 postaviti na místě stodoly dům s bytem pro kazatele s prostrannou místností, kde by se kázalo slovo Boží, jako je kdysi blahoslavené paměti kázal Mistr Jan Hus. Tím začalo se pokračovati v Husinci v díle Husově, nepřátely na staletí přerušeném.“

Následující roky byly ve znamení odchodu mnohých katolíků do církve svobodné reformované, což dokládají zápisy farní knihy té doby uložené v Okresním státním archivu v Prachaticích.
Z přehledu, kterého se nám dostává z publikace Jana Hejreta můžeme vysledovat také střet ohledně osoby Jaha Husa v samotných řadách katolických kněží, kdy jej jedni uctívali a druzí odsuzovali. Obecnou přítrž názorové pluralitě učinil druhý sjezd československých katolíků konaný v srpnu 1898 v Praze:
„Máme dobrou zkušenost, že slavnosti ku poctě Mistra Jana Husi nejsou nežli demonstracemi protikatolickými, a jména Husova se zneužívá jako hesla v boji proti autoritě církevní; chováme tak pevné přesvědčení, že revoluční působení M. Jana Husi přineslo vlasti naší pohromy nesčíslné...“

Názorový rozkol k osobnosti Jana Husa a jeho učení byl na konci 19. století důvodem mnoha slovník přestřelek i významných politiků, jako například Karla Schwanzenberga, který husity označil za bandu lupičů a žhářů. Svým veřejným proslovem při rokování o desku na nové muzeum království 25. 11. 1889 spíše docílil zvýšení iniciativy protistrany, která se později zasadila o vybudování pomníku Jana Husa v Praze. O tom, však pojednávám v podkapitole 1.3.3 Obnova úcty v době národního obrození.

Podoba úcty v době rozpadu monarchie a založení republiky je známa svým národním nábojem. Svou podporu vyjadřoval otevřeně i první prezident T. G. Masaryk:
„že naše obrození je pokus pokračovat v díle Husově, vidíme z těch našich buditelů a jejich úsilí: Dobrovský, Kollár, Šafářík, Palacký, Havlíček, Smetana pokračují na dráze nastoupené Husem. ... Jsme národ Husův a rádi se tak zoveme – avšak jsme tím národem Husovým doopravdy a ve skutečnosti? Nejsme. Ještě nejsme.“
Nastala doba první republiky a meziválečné období, do něhož významně zasáhla hospodářská krize a tak by se zdálo, že se Husova problematika odsouvá do pozadí. Skutečnost, že z této doby nemáme dostatečné archivní materiály, ze kterých bychom mohli sestavit pravdivou výpověď o přetrvání úcty k památnému místu narození Jana Husa, není povzbudivou.
Není pochyb o tom, že Husinec a Husův rodný domek byl i v tomto období navštěvován. V Praze v té době probíhaly rovněž snahy o vybudování památníku Jana Husa. Husinec byl navíc roku 1905 povýšen na město, což se odrazilo v konání veliké slavnosti termínem směřované k svátku Jana Husa, to vše se snažím zachytit v následujících podkapitolách. Nelze tedy mluvit o nějakém hluchém období v otázce úcty k památnému místu v období válečném a meziválečném.
Doba po druhé světové válce nám pak přináší výpověď o snaze zpolitizovat postavu Husovu ve světle husitského revolučního hnutí. Tato výpověď používaná zejména v době vzestupu komunistů se obrací ke snaze masových akcí, kdy památník navštěvují celé zájezdy nebo se pořádají průvody a oslavy či tryzny státníků, kteří zanedlouho vejdou v zapomenutí či dokonce v nemilost další generace politiků. I přes veškerou snahu však uctění památky Jana Husa již nikdy nepředčí svou masivností ani atmosférou onen památný rok 1869, kdy do Husince putovaly desetitisíce návštěvníků k uctění památky 500. narození mistra Jana Husa.

Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice

---
Použité prameny a literatura:
Hejret, J. Katoličtí kněží jindy a nyní o Mistru Janu Husovi, Jilemnice 1902, str. 26
Masaryk, T. G. Jan Hus, naše obrození a naše reformace. Praha 1899, str. 6 – 7
Okresní státní arhiv Prachatice, Pamětní kniha fary Husinec, zápis ze dne 21. 7. 1871, str. 89 a 111
Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice. České Budějovice 2008. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta, str. 17-20
Zelinka, P. Mistr Jan z Husince a jeho rodiště, Husinec 1899, str. 40-43