Kdo byl Hus?

Každý národ, každý kmen, každý rod, každý člověk váží si nade vše svých velikých předků, ctí památku svých slavných lidí. Jsou mu chloubou před jinými a příkladem pro vlastní jednání. Dobré skutky jejich a jejich krásné spisy ještě dnes nás učí, abychom jednali zrovna tak, jako oni, a zároveň nám dokazují, že jejich učeni není plniti nemožno, poněvadž máme jejich vzor před sebou.

I národ český může v kruhu ostatních vzdělaných národů ukázat na ty, kteří mohou býti vzorem nám i jiným: statečný pán Jiří z Poděbrad, pozdější král český; šlechetný zeman venkovský, Tomáš ze Štítného; poslední biskup Bratří českých, Jan Amos Komenský; slavný učenec František Palacký, "otec národa", a mnozí jiní vynikli právě tak, jako velicí lidé jiných národů starých i nových. Ze všech Čechů nejvíce však vynikl mistr Jan Hus. A podnes den 6. července je všem Čechům dnem svátečním; konají se přednášky a slavnosti na paměť toho velikého muže, největšího z Čechů.

Všichni velicí lidé, třebas se lišili svým povoláním, národem i osudem, v jedné hlavní věci se navzájem podobají. Konali věrně a plně svou povinnost. A čím těžší byly okolnosti, jež museli přemáhati, tím větší byla a jest jejich sláva. A kdo plnil svědomitě svou povinnost po celý život, na každém místě, v každé době, na konec raději zemřel, nežli by se jí zpronevěřil - ten dosáhl slávy nejvyšší. Mezi velikány světa náleží mu místo nejpřednější. Jako dobrý vojín padne raději, nežli by prapor opustil - a jako dobrý kněz zemře spíše, nežli by Krista zapřel. Tak Hus konaje po celý život svou povinnost volil raději potupnou a bolestnou smrt, nežli by byl jednal proti svému svědomí. Ostatní národové mají mnoho slavných mužů, několik také Husovi podobných: ale nemají žádného, který by se mohl velikostí Husovi rovnati.

Proto ctíme všichni Husa, že dal nejskvělejší příklad v dějinách evropských, jak každý z nás má konati svou povinnost celý život a třeba, i život položiti. A proto zvláště my Čechové můžeme býti hrdi tím, že tento muž vyšel z národa našeho. Že tento hrdina Evropy byl Čechem.
DR.VÁCLAV FLAJŠHANS (kráceno)



Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor, kazatel a mistr na pražské univerzitě. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev, a přejal některé myšlenky Wyklefa. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej (1411). Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř a vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.[1][2] Datum jeho upálení je český státní svátek. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z reformace. Jako svého svatého mučedníka ho (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským) už uctívá pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského). V roce 2005 jej diváci České televize svými hlasy umístili na sedmé místo v anketě Největší Čech.
více např.: na adrese: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus