Podoby Husova domku v 19.století

Zřejmě nejstarší vyobrazení a podrobný popis Husova domku nám zprostředkoval Bohuslav Kukačka v roce 1930:
„Nejstarší známá mně podoba domku pochází asi z konce století 18. Spatřujeme na ni domek s vysokými, kamenem do půlkruhu klenutými vraty, jehož pravá část má skoro nynější podobu. Na levé straně od vchodu jsou patrny dvě velké lípy, jež zastiňují druhou část domku (jižní), ustupující trochu do pozadí. Rozdělení oken je stejné s nynějším. .... Známější jsou obrázky domku z konce minulého století (totiž 19. století – pozn. autora). Je na nich znázorněn po levé straně krámek ve zvýšeném přízemku, do něhož se vcházelo po několika stupních. Byl v nynější malé místnosti po levé straně vrat - Když byl krámek zrušen, uděláno místo dveří okno jako bylo původně. Nynější podoba domku je z doby několik let před světovou válkou, kdy zřízeny vpředu zvýšené zahrádky a zasazeny 2 lípy.“

Dále Bohuslav Kukačka popisuje podobu celého objektu, jak exteriérů, tak i interiérů Husova domku:
„Domek Husův neliší se svým zevnějškem nijak od obyčejných domků sousedních. Pouze dvě vzrostlé lípy, vysazené po stranách vchodu, upoutají pozornost kolemjdoucího. Malá deska pod větším oknem vpravo hlásá nám, že „v tomto domě spatřil světlo světa Mistr Jan Hus dne 6. června 1369“. Nad vchodem povšimneme si medailonu s Husovou podobou, který byl odhalen dne 6. září 1869 při velkolepé slavnosti na paměť 500 letého výročí narození Husova. Vstoupíme-li do průjezdu, uvidíme vpravo přistavěný zděný výstupek, po kterém vede několik kamenných schodů do zvýšeného přízemku, kde nachází se nejpamátnější místo domku – Husova světnička. Je to malá, nízká místnost s jedním oknem na ulici. Dvéře do ní vedoucí jsou tak nízké, že musíme sehnouti hlavu, abychom jimi mohli projíti. Jsou opatřeny starým zámkem a zavírají se ještě uvnitř dřevěnou petlicí. Po stěnách světničky rozvěšeny jsou věnce, darované různými spolky a obrazy, vztahující se k Husovi a Husinci.
Nalevo od vchodu jsou druhé dvěře, jimiž se vchází do vedlejší komory a vedle nich starý zděný krb. Ve stěně vpravo ode dveří jest dřevěná zasklená skřínka – podle podání (bezpochyby pozdního a nesprávného – pozn. autora) prý Husova knihovna. Novější stůl a židle jsou jediným nábytkem ve světnici. … Zevnější a jistě i vnitřní podoba domku často se měnila.
Příčinou toho byly četné požáry, jimiž několikrát jak celý Husinec, tak i domek č. 36 byl zachvácen. Za paměti posledních století vyhořel domek pětkrát. Podle tradice zůstala však při každém požáru světnička zachráněna. Až do čtvrtého ohně byl v průjezdu strop pouze dřevěný, trámový a k němu bezprostředně se připojoval ze dřeva a hlíny složený strop Husovy světničky. Při čtvrtém ohni shořela celá krytba i trámový strop v průjezdu, ale světnička Husova zůstala ohněm netknuta. Po tomto požáru bylo zřízeno nad průjezdem klenutí z měkkých, nepálených cihel. Když byl postižen domek ohněm po páté, spadlo klenutí v průjezdu, shořelo ve stavení všecko, co bylo od dřeva – i ve zdech se nalézající dříví shořelo a zdoutnalo – jedině světnička, chráněná místním obyvatelstvem, ačkoli strop byl chatrný a podlaha stará, byla prý od ohně ušetřena. Starobylost pravé části domu by tuto tradici jen potvrzovala.

Ne vždy však Husův domek, ač jindy ve veliké úctě, byl důstojným místem pro oslavení památky našeho velikána. Ze svědectví básníka Františka Turinského, který pobýval nedaleko Husince v letech 1824 - 1826 se nám dochoval pohled na dobu, kdy Vojtěch Jileček zřídil v Husově domku palírnu. Musíme dodat, že básník byl doslova pobouřen vinopalnou umístěnou na památném místě. „Hanba nevýslovná! Krajané! Zastyďte se! Hanba! Vzešla tu sláva a čest! Plačte pro ztrátu její!“
Roku 1871 seznamuje nás s podobou Husova domku i Jan Neruda, který jej navštívil a i on rozpačitě popisuje rozčarování ze stavu této památky. Mezi dalšími osobnostmi české umělecké scény, kteří navštívili Husinec a vydali o své návštěvě zprávu patří například Adolf Hejduk (sbírka „Zpěvy pošumavského rodáka“, básně „Před Husincem“ a „U Husova domku“), Alois Jirásek, který zde pobyl v roce 1877, básník Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, J. S. Machar, Otakar Mokrý a mnozí další.
Podrobnější podobu světničky z tehdejší doby zachytil i František A. Šubert, který Husinec navštívil v roce 1879:
„Vstupujeme do ní rozechvěni. Mile dotkne se oka její výzdoba: po stěnách visí věnce s červenobílými stuhami a slovanskými trikolorami. Vlevo od nizoučkých dveří, kterými jsme vkročili, viděti ve světničce dveře druhé, vedoucí do vedlejší komory, vedle nich starý krb. Ve stěně napravo ode dveří jest dřevěná almárka na knihy; příční stěna má nízké okno na ulici. Mimo věnce zdobí stěny dva obrazy M. Jana Husi, nade dveřmi do komůrky zavěšen otčenáš ve všech slovanských jazycích. Kromě toho se tu nacházejí ještě dva malované obrazy, představující upálení Jana Husi a smrt Žižkovu. Konečně za rámem čísti možno jména knihovních držitelů domku od r. 1634 ... Ve stropě uprostřed světničky jest malý železný kruh a nade dveřmi, které vedou ze schodů do světnice, dřevěná petlice, dveře shora uzavírající. Podlaha je velmi stará, znamenaná v každé pídi červotočinou. Na obyčejném, až příliš novověkém stole jest vyložena kniha pro hosty, odevzdaná sem r. 1873 od professora T. Cimrhanzla jménem zábavné společnosti „Kocourů“. Kniha je zde, aby každému ukázala, jak je zapomínáno toto místo, jak nepatrně jest navštěvováno! První podpisy čtou se ze dne 1. února 1874; až do září r. 1879, kdy jsem navštívil Husinec, bylo v ní popsáno celkem 21 listů!“

Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice

---
Použité prameny a literatura:
Kubíček, B. Husův rodný domek. In: Zlatá stezka, ročník III, číslo 10, červen 1930, str. 185 – 187
Turinský, Fr. Františka Turinského básnické spisy. Praha 1880, str. 572
Šubert, Fr. A. O Husově rodné světničce. In: Český svět, ročník XI., Praha dne 2.7.1915, číslo 42-43
Veselá, M. Památník mistra Jana Husa v Husinci – příprava nové expozice. České Budějovice 2008. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta, str. 42-45